O olejomalbě, akrylu, kresbě a dalších technikách současného výtvarného umění už pravděpodobně všichni, i ti méně zasvěcení, slyšeli. Ale o enkaustice jste zřejmě neslyšeli už dlouho. Pro mnohé je to možná i úplně nový termín, pod nímž si nic moc konkrétního neumí představit. A není na tom nic špatného.
english version
Z historie
Enkaustika = od starořeckého kaustikos, neboli schopný hořet, vypálit, zahřát. Slovo encaustic se opravdu dá přeložit jako malovaný voskem.
Již název napovídá, že se jedná o techniku, při níž je velmi důležitým faktorem teplo.
Plinius
(celým jménem Gaius Plinius Secundus (23–79 n.l.) – římský aristokrat, vědec a historik, autor spisu Naturalis historia) – římský historik uvedl, že se enkaustická malba používala především pro malbu soudobých portrétů a pro vyobrazení mytologických výjevů. V době tohoto tvrzení k malbě používali zvlášť připravený a rozpuštěný včelí vosk, který se třel s přírodními barevnými pigmenty jako bylo např. dostupné uhlí. Ty vytvrzovaly příměsí šelaku a damarové pryskyřice. Vosk se horkem spojil a vpaloval do připraveného podkladu.
Fajjúmská oáza
Velká část řecké populace se usadila v oblasti fajjúmské oázy poblíž Káhiry v Egyptě, což byl následek tažení Alexandra Velikého v roce 330 př. n. l. a následného převzetí vlády Řeků nad Egyptem. Řecký vliv na kulturu a umění se začal projevovat v helénismu, avšak i egyptská kultura, život a zvyky ovlivňovaly řecký lid. Řekové například přejali obřad mumifikace. Přes sarkofág zesnulého byl vystaven jeho portrét vytvořený pomocí enkaustiky.
Fajjúmské (mumiové) portréty
Jsou to dřevěné desky, které se našly cca 100-300 let n. l. v Egyptě (zejména okolí měst Hawara a Antinoopolis) pocházející z dob římské nadvlády. Z pohledu umělecké tradice mají tyto obrazy původ spíše v řecko-římském umění než v egyptském. Portréty jsou k vidění v muzeu v hlavním městě Egypta v Káhiře. Je to nejvýznamnější a nejzachovalejší sbírka, která čítá kolem 900 maleb. V této sbírce byly i temperové barvy, ty se ale dochovaly v nečitelných zbytcích.
Tyto malované portréty z mumií jsou prakticky jediným dochovaným příkladem antické deskové malby! K malbě bylo pravděpodobně užito špachtlí a štětců. Nádobka s barevnou voskovou směsí se zahřívala nad ohněm. Fajjúmské mumiové portréty se v egyptském pohřebním ritu vyskytovaly v období od konce 1. století př. n. l. nebo počátku 1. století n. l.. Doba ukončení jejich produkce se odhaduje na polovinu 3. století.
Co bylo podkladem pro enkaustiku?
Již ve starověkém Egyptě se užívalo jako podložky dřeva, tak lněného plátna, nataženého na dřevěnou destičku. Dřevěné podložky stačí naklížit 4% roztokem klihu, popřípadě je ještě opatřit křídovým podkladem. Jsou však doloženy i případy, kdy jako podklad byl užit kámen (žula, mramor, opuka apod.). V Řecku se užívalo také slonoviny, rohoviny a dokonce i keramických dlaždic.
Technika malby za tepla = tzv. „pravá enkaustika“
Veškeré nahřívání pomůcek a nářadí nesmí být v příliš vysokých teplotách. Někdy stačí taková teplota, která udrží barvu v hustotě potřebné k práci. Přespříliš vysoké teploty vedou k připékání a pálení vosku. Nízká teplota naopak znemožňuje celkovou práci. Na kvalitu barev i práci s materiálem má současně vliv složení konkrétních voskovek vhodných k enkaustice.
Enkaustika jako malířská technika v historii
Dlouhá léta pak byla enkaustika mezi umělci opomíjena. V 17. století byly enkaustické malby nalezeny v Neapoli a v Pompejích. Spíše se malba horkým přírodně barveným voskem objevovala na stěnách, terakotových nádobách, lodích, dřevěných deskách.
Vzhledem k ceně vystřídaly enkaustiku v oblasti malířské techniky pro obrazy ve starověku levnější tempery, olejové barvy. V polovině 19. století se znovu objevila díky zavedení elektřiny, a tedy možnosti rozehřívání, tudíž i pohodlnější práce s voskem. I nadále to však zůstala být technika zdlouhavá, precizní a pro umělce drahá.
V 70.letech se enkaustické malbě věnovalo okrajově několik německých umělců. Do roku 1990 byla pro naši oblast tato technika zcela neznámá.
Proč být hrdým majitelem enkaustického díla?
Vysoký obsah včelího vosku, jež je chemicky neaktivní látka, zaručuje, že se malba po staletí i tisíciletí nemění a zachovává si svoji původní barevnou svěžest, což o jiných technikách nelze říci.
Tato výjimečná vlastnost čišící z historie je tedy Odolnost proti vlhkosti a stáří. Jedná se díky tomu o skvělou investici pro rodinný poklad, jehož hodnota roste. Enkaustické malby se nelakují. Ideálním místem je tedy vnitřní prostor stabilní pokojové teploty, která se změnou ročního období ve velké míře nekolísá. V případě vystavení nestabilním podmínkám může enkaustický obraz vykazovat poškození jako je popraskání.
Můj vztah k enkaustice
Jednoduše řečeno je tedy enkaustika malba horkým voskem.
,,Na počátku byla voskovka.“ Zní to jednoduše, voskovky zná v dnešní době asi každý. Ale nejsou to jen obyčejné voskovky a díla nevznikají jednoduchými tahy štětcem. Co se tváří jednoduše v sobě naopak skrývá nemalé možnosti, ale i zádrhele.
Tato malířská technika je tedy mezi výtvarníky zcela výjimečná, technicky jedinečná a vyžaduje trpělivost, prolnutí s duší, ale mně je právě proto velmi blízká a v současné době má mou největší lásku. Mé nadšení, které se zrodilo před 10 lety, nepolevilo, a doufám, že Vás propracovanost, kterou tato technika nabízí, uhrane tak, jako tenkrát mě.
Každý obraz, který prací s voskem vznikne, v sobě ukrývá kousek ze mě, má svůj příběh a řadím ho do jednotlivých kolekcí, z nichž potom vznikají celé soubory děl. Obrazy odráží mé rozpoložení, okolní dění,
V galerii naleznete náhled mé (nejen enkaustické) tvorby. Uvítám Vás i na výstavách, kde si můžete dílka prohlédnout a ,,zažít“ je na vlastní oči.
Přejít do galerie
