Senát

Dopisy 2 – Ostrovanka

Také pod názvem Ostrovanka. Dívka tančící ve vlnách oceánu žije svobodně, plná štěstí. Vlaštovky poukazují na onu svobodu a návraty k ní. Růže by měly upozornit pozorovatele, že svoboda není jen tak a bývá někdy ,,Na růžích ustláno“. Tedy, že ke svobodě může vést cesta trnitá. Lodičky z papíru zde signalizují dopisy psané s radostí, laskavostí a vřelostí, které spolu se smyslností a krásou jsou ženám přirozeně dané. Ostrovanka je zdravě sebevědomá, cítí se v bezpečí a celý obraz tak promlouvá pocitem její svobody.

Dopisy 3 – Západ slunce kdesi nad Bermudskou oblastí

Zrcadlící se západ slunce ve vlnách. Odrazy slunce tvoří na hladině zlaté trojúhelníky, ve kterých se ztrácí lodě. Tři dopisy se zde však zatím statečně drží a svádí dlouhý boj s oslňujícími a ostrými paprsky slunce tvořící bludiště….

U Svatopetrské brány

Těsně poté, co jsme mohli sundat roušky, jsem tento obraz, rozpracovaný, komentovala v rozhovoru pro Českou televizi. Scéna obrazu se odehrává u Svatopetrské brány, kde se tři andulky snaží chytit padající klíč k nebeské bráně. V kruhu vážky vážící duše, lapač v životě splněných i nesplněných snů. V symbolech pírek si představujte lehkost a pomíjivost našeho bytí a zároveň nesmrtelnost duše. Až po dokončení obrazu jsem zjistila, že oblaka mi pod rukama vytvořila nebeskou bránu ve tvaru srdce. Nebeská brána zde má působit nadějeplně, radostně a oslavně, nikoli tísnivě a teskně.

Ledňáčkovy můry

Metaforické přenesení plnosti a těžkosti našich myšlenek, kdy hledáme východiska a snažíme se porozumět okolnímu světu. Myšlenky nám občas proudí v kruhu jako můry. Stejně jako noční můry nám obtěžují spaní, tyhle nás tíží, když bdíme. Na obraze můžeme vidět dvě můry, dvě myšlenky vedoucí k řešení. Tyhle dvě zprvu nenalezitelné se zázračně vymanily z kruhu. Ledňáček symbolizuje již od antiky lazebnictví, šťastnou lásku, říká se mu také ,létající drahokam‘. Pokud ledňáčka ve volné přírodě zahlédneme, většinou zadumaného, nebo šťastně lovícího. Každopádně obdivuji jeho svobodomyslnost.

Sýkorky

Kruh jako symbol nekonečna, celistvosti, rovnováhy a řádu. Vždy představoval a představovat stále bude symbol dokonalosti. Sýkorky jsou věrné své domovině, kterou ani v zimním čase neopouštějí a také drží pospolu.

Ráno v Magnolii

Název i jako téma mě provázel po celou dobu tvoření obrazu. K práci jsem mimořádně přidala i miniaturní zlatý prášek, který se omylem rozsypal a vznikla tak nahodilá, ale naprosto odpovídající emoce třpytivé radosti a štěstí, která provází krásná rána, když se slunce prodírá skrz větvičky rozkvetlých magnolií a jeho paprsky se odráží v květech. Přidáte-li k tomu ještě navíc štěbetající ptáčky, kdy každý svou rozdílnou ptačí řečí, přesto společně vytváří až orchestrální zážitek, navíc žijí pospolu v míru, vznikne tak dokonalé vyobrazení slunečného rána, pro které stojí za to dívat se kolem sebe a bez kterých si šťastný život jen těžko dovedu představit.

Západ slunce v Magnolii

Antická láska, jež je ve svém vyobrazení v průběhu historie neměnná, při západu slunce opět v oblíbené magnolii. Také jste podobný, lehce přeslazený obrázek v souvislosti s láskou již někde zahlédli? Určitě ano a je to tak v pořádku. Odvážné barvy jsem zde zvolila i díky tvorbě ve Španělsku.

Prorok a laň

Moment se odehrává v hlubokém lese. Laní je zde mladá žena a prorokem statný a života znalý jelen. Nepřímo prorokuje dívce budoucnost a snaží se jí předat rady, které by jí v životní cestě mohly provázet. Šum listí z obrazu napovídá, jak nejasné mohou rady starších být. Myšlenky laně spolu s radami proroka jsou zamotané dohromady a je otázka, zda z tohoto bludiště najde křehká laň cestu ven a jaká ta cesta vůbec bude… Na cestě jí bude stále provázet duše jelena i její, které stojí mimo bludiště a naznačují tiše směr.

Probuzení

Vyobrazení oslavy ženské schopnosti překonat různé překážky. V malých sedmi sluncích jako v každém ze sedmi dnů v týdnu je žena doslova ohnuta k nějakému kroku, hledání řešení nebo vypořádávání se se světem. Ženská síla je zde s radostí oslavována a vítána, neboť bez ní by se jen těžko dalo žít. Mou myšlenkou u tohoto díla je cesta k zářivému štěstí, velkému slunci, díky spojení množství malých sluncí, jež každá z nás vyzařuje. Řečeno jednodušeji, pokud ženy budou ve vzájemné úctě zářit pro své milované okolí a nebudou vytvářet zbytečné rozepře, vznikne společná láska, která svou silnou září porazí vše zlé.

Plachetnice

Tak jako plachetnice se s klidem sobě vlastním plaví po moři v jakémkoli počasí a překonává i ty nejsilnější vlny, měli bychom s lehkostí a pozitivní myšlenkou překonávat každodenní překážky i my. Jak lákavé je dívat se k horizontu a jak úzkostně se můžeme cítit, že nevíme, co za ním je? Naše cesty vedou k obzorům a neustále je překonávají. Plujeme s nadějí, že vše zvládneme a po bouřlivých vlnách za zdánlivým horizontem bude zase voda klidnější.

Rozhovor s malou mořskou vílou

Oceánům se říká ,,poslední divočina“. Miluji ponořit se do divočiny pod hladinou. Jsem blízko němému světu, který ke mně ale promlouvá nepřeberným množstvím barev, klidných pohybů a zároveň rychlých a někdy překvapivých změn směru a hlasitého ticha. Při malování tohoto obrazu mě napadala spousta osobních zážitků a vzpomínek. Mořská víla vám bude vyprávět právě tolik příběhů, kolik se jich odehrává ve vašich myšlenkách a fantazii. Je zvědavá, pokládá nekonečné otázky a na všechny zároveň zná odpověď. Stačí se na chvíli zastavit a třeba jí uslyšíte…

Víla v dešti

Obraz představující úctu k vodě, které bude větší a větší nedostatek. Motýli se snáší jako vodní kapky k zemi. Myšlenky směřují k vysychajícím pramenům, jež velebí svou něžností a krásou víla, která zároveň svou nevinností a čistotou láká k sobě jednotlivé motýly přeměňující se v kapky. Tento obraz vznikal v době, kdy se téma ,voda‘ začalo zcela vážně probírat mezi lidmi. Na obraze je život s dostatkem vody, která je pro vílu, zatím, samozřejmostí.